CESTOVATELSKÁ OSLAVA TŘEŤÁKŮ aneb Není nadto spát ve škole a učit se i v pátek večer a v sobotu dopoledne (9. – 10. 11. 2018)

V pátek 9. 11. 2018 jsme se v 17 hodin sešli ve škole. Všichni přišli s výbavou na přespání a s něčím na zub. Pátrali jsme po důvodech k cestování v průběhu dějin a seznamovali se s významnými českými cestovateli. Jednoho z nich, jehož 210. výročí úmrtí si připomínáme 17. listopadu, jsme poznávali více. Jeho jméno DAVID ZEISBERGER – APOŠTOL INDIÁNŮ zapsané morseovkou jsme zdatně ve skupinách vyluštili a pak posbírali „běhavkou“ slova, která jsme doplňovali do textu s informacemi o jeho životě. Tento pro nás Čechy většinou neznámý misionář, jeden z Moravských bratří pocházející ze Suchdola nad Odrou na severní Moravě, žil 72 let mezi severoamerickými indiány, především mezi Delewary a Irokézy v oblasti dnešní Pensylvánie a Ohio a významně se zapsal do jejich historie. (Sečtělí jej mohou znát ze slavného románu Poslední Mohykán, kde je zvěčněn v postavě misionáře Davida Gamuta.)

Každá skupina za své pracovní nasazení získala část mapy pokladu, kterou jsme dali dohromady, slepili a vydali se hledat ukrytý indiánský poklad na Skalku na novou vyhlídku do stromů, kde jsme se setkali se strážcem pokladu, indiánem Rybí oko, který nám po zodpovězení několika nelehkých hádanek poklad vydal. Po návratu do školy jsme si spravedlivě poklad rozebrali a dali večerní fotbálek. Po 23. hodině se začala dostavovat únava, což nás donutilo připravit si nocleh. Spali jsme v tělocvičně. Po indiánském příběhu na dobrou noc postupně zaklapla všechna víčka a my se vydali do říše „školních“ snů. 7. hodina ranní rozhodla, že je čas na snídani a ranní fotbálek. V 8 hodin už nás čekaly indiánské zkoušky, při kterých jsme tříbili naše smysly na plodinách a věcech, které pocházejí z Ameriky. Určovali jsme, co se do Evropy nedostalo z Ameriky, poznávali jsme se zavázanýma očima po čichu a ochutnávali plodiny, třídili tři sestry (kukuřici, fazole a dýňová semínka), rozlišovali různé zvuky a v tělocvičně trénovali schopnost spolupráce při vedení slepého, trakařích, běhu trojnož a nesení na „stoličce“. Za splnění úkolu každý získal péro do své indiánské čelenky. Na závěr si každý „indián“ vyrobil svou dešťovou tyč a v jedenáct hodin dopoledne jsme se nasycení nejrůznějšími dobrotami a zážitky vydali vstříc domovům.

Děkujeme všem rodičům za dobroty!

Mgr. Marcela Chovancová

všechny fotografie naleznete v galerii